V minulých dvou dílech jsme se podívali na to, jak pandemii vnímá většinová společnost a jak o ní referují hlavní média. Jakou roli v ní podle nich hrají politici a vědci. V tomto díle si z jejich úhlu pohledu posvítíme na ty, kteří s vládními opatřeními nesouhlasí nebo je dokonce bojkotují.
Pokud někomu bude následující příběh připadat zjednodušený, pak mu musím dát za pravdu. Ano, je zjednodušený. Každý silný příběh je zjednodušený. Nepopírám důležitost kritického, analytického rozboru situace. I k tomu se časem dostaneme. Nicméně jsem hluboce přesvědčen, že to, co teď hýbe světem, jsou příběhy. Mohou být docela věrným obrazem reálné situace, mohou být téměř úplně vymyšlené. Ať už je to tak či onak, je třeba se jim věnovat. Dle mého názoru není možné současnou situaci komplexně pochopit, aniž bychom se zhluboka ponořili do těchto příběhů, aniž bychom je hluboce procítili. Každá společenská skupina má své příběhy. Pokud se vzájemně o naše příběhy nebudeme zajímat, společnost přestane držet pospolu. Začne se rozpadat.
V celé řadě zemí se naplno rozjelo očkování. Mnozí s příchodem očkování doufají v brzký konec pandemie. Ale pandemie se ne a ne zastavit. Naopak, čísla rostou a rostou. A to i při stále se zpřísňujících opatřeních. Zdá se, že opatření nefungují. Proč?
Jedno vysvětlení zní – opatření nejsou dostatečně přísná, je třeba přitvrdit. Potřebujeme tvrdý lockdown. Na delší dobu úplně zastavit život a ekonomiku. Je ale pochopitelné, že se do tvrdého lockdownu téměř nikomu nechce. Všichni se pro sebe obávají katastrofálních ekonomických důsledků. Někteří odborníci u nás i v cizině volají: „Pro záchranu života lidí je nutné obětovat ekonomiku!“ Málokdo jim naslouchá. Málokdo má na to odvahu. Politici se této varianty bojí. Kromě krachu ekonomiky se bojí i lidové vzpoury.
Možná si brzy vzpomeneme na slova těchto odborníků. Až nastane totální katastrofa.
Ze strany politiků, ale i obyčejných lidí často zaznívá jiné vysvětlení: Opatření by byla dostatečná, kdyby je lidé dodržovali. Ale bohužel ohromné množství lidí opatření bere na lehkou váhu – nedodržují rozestupy, nenosí roušky, nebo je mají špatně nasazené. Podnikají z domova cesty, které nejsou nezbytné, příliš často se mezi sebou potkávají nebo dokonce navštěvují. Zkrátka – chovají se, jako by tu žádná pandemie nebyla. Abych to shrnul – za pandemii si můžeme mi sami naší vlastní nezodpovědností.
A proč se lidé chovají tak nezodpovědně? Častá odpověď zní – protože do větší či menší míry věří popíračům covidu a protirouškařům. Něco na tom je. Celá řada významných mediálních figur aktivně rozšiřuje konspirační teorie – kontroverzní zpěvák Daniel Landa, lidový guru Jaroslav Dušek nebo dokonce bývalý prezident Václav Klaus. A našli bychom velké množství dalších. V celé řadě evropských zemí takovíto lidé pořádají lidové demonstrace. Otevřeně vyzývají k občanské neposlušnosti. K nedodržování předpisů. Jak jsme viděli z nedávných záběrů z Holandska, jejich následovníci zapalují auta a rozbíjejí výkladní skříně. Musejí být hodně frustrovaní. Násilné střety si pamatujeme i z podzimní demonstrace na Staroměstském náměstí. Je pravda, že u nás mívá vzpoura většinou mírnější, typicky českou podobu. Třeba hnutí Chcípl Pes, iniciované nespokojenými hospodskými. Pokusme se nyní si na základě novinových zpráv vytvořit obraz typického popírače a konspirátora.
Takovýto člověk nedůvěřuje novinářům, politikům ani vědcům. Má pocit, že ho všichni obelhávají, že se proti němu a proti celému národu spikl mocný politicko-finančně-mediální establishment. Popírač a konspirátor se řídí svými pocity, a neformálními autoritami, které mu jeho pocity potvrzují. Hlavnímu příběhu, tak jak jsme ho vylíčili v prvním díle, vůbec nevěří. Vše vidí jinak. Dejme mu nyní na chvíli slovo a poslechněme si Konspirační příběh:
„Celá pandemie byla vytvořena uměle. Virus pochází z laboratoře, jedná se o biologickou zbraň. Jde o to, oslabit populaci, aby bylo možné ji lépe ovládat. Hlavním cílem vládních opatření je vzít lidem svobodu a udělat z nich poslušné ovce. A tomu silně napomáhá lživá mediální propaganda. Celý proces řídí tajné spiknutí nejmocnějších lidí na planetě. Prosazují zájmy velkých farmaceutických společností, pro které je výhodné, aby byli lidé čím dál tím nemocnější. Které státům za přemrštěné ceny prodávají očkování proti covidu. Očkování, které ničí zdraví a životy lidí. V tom jim vydatně pomáhá Bill Gates a jeho IT kamarádi-miliardáři ovládající největší sociální sítě a eshopy. Facebook, Twitter či Youtube mažou příspěvky, které se snaží zpochybnit Hlavní příběh a odhalit Pravdu. Bill Gates chce proočkovat 7 miliard lidí, a zredukovat tak počet obyvatel této planety. Pod záminkou trasování se buduje obludný systém elektronického sledování občanů. Očkovací pasy, pravděpodobně ve formě pod kůží zavedených mikročipů, způsobí, že všichni neočkovaní budou muset zůstat v domácím vězení. Do těchto pasů či mikročipů se budou postupně nahrávat i další informace, jako třeba naše finanční a profesní historie, naše komunikace na sociálních sítích apod. A západní, původně demokratické státy, budou po čínském vzoru vytvářet systém sociálních kreditů. Poslušní občané budou dostávat plusové body, neposlušní občané s nekonformními názory budou dostávat body negativní. Celý tento proces je řízen ze Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu, kde se každoročně schází světová finanční a politická elita. Tam je připravován Great Reset – vize nové, transhumánní společnosti. Bude vytvořen nadčlověk, ve kterém se původně lidský materiál zkombinuje s tím nejlepším z technologií. A tito super výkonní roboto-lidé budou ovládáni z jediného mocenského centra. Bude nastolen Nový světový řád, o kterém už dlouho sní západní mocenské elity.“
Jak na vás, milí čtenáři, působí tento Konspirační příběh? Jaké pocity zažíváte? Také vám běhá mráz po zádech? Dokážete si představit, že se může jednat o pravdivý příběh? Co byste dělali, kdybyste mu uvěřili?
I kdyby byl tento příběh jen napůl pravdivý, bohatě by to stačilo k tomu, abychom se dostali do hluboké deprese a beznaděje. Nebo bychom pocítili ohromný vztek.
No a tak nějak se cítí lidé, věřící v konspirační teorie. Zkusme v sobě přemoci vztek, který proti nim cítíme. Proti jejich zabedněnosti, sobeckosti a sebestřednosti, kvůli které umírají lidé. A místo toho si položme otázku – Jak se k nim přiblížit, jak jim pomoci?
Tím, že jim řekneme, že toto všechno jsem nesmysly, jim příliš nepomůžeme. Ideální by bylo uznat, že v něčem mají pravdu, tím si je získat, a od toho odvíjet další rozhovor. Jen tak nám vůbec začnou naslouchat. Ale mají vůbec v něčem pravdu? V příštím díle se pokusíme v jejich příběhu najít nějaké pravdivé jádro.
